Jezírko Hmyzí hotel Hmyzí hotel Skalka Kompost Budka Krmítko Rostliny Rostliny

Jak si zahradu upravit

Naším cílem je vytvořit rozrůzněné prostředí pro pestrou paletu

Některé růže nejen voní, ale mají i dostatek pylu a nektraru pro včely (Ivana Dvořáková ze soutěžní zahrady)

Růže s prostou květovou korunou jsou přístupné opylovačům (Ivana Dvořáková ze soutěžní zahrady)

druhů živočichů, které budou zahradu využívat jako odpočívadlo, úkryt nebo prostor pro rozmnožení. Inspirujeme se jejich přirozeným prostředím a zasadíme ho šetrně mezi záhonky, cestičky a lavičky. Věříme, že tam, kde se daří přírodě, daří se i člověku.

Než začneme zahradu upravovat, je nutné zamyslet se nad jistým přístupem, nad zásadami, které by měla každá Živá zahrada ctít a řídit se jimi. Tady jsou:

Principy Živé zahrady

1.Používejme metody organického zahradničení – vyvarujme se jakýchkoliv chemických přípravků a používejme organická hnojiva (kompost, hnůj, rostlinné výluhy a preparáty). Upřednostňujme biologické způsoby ochrany rostlin (podpora a cílené nasazování predátorů škůdců). Pamatujme, že i plevel má na zahradě své místo, proto ho neničme tam, kde nepřekáží.

2.Nepoužívejme rašelinu, protože těžba rašeliny v přírodě je velice destruktivní a zanechává hluboké a nezcelitelné rány. Namísto rašeliny užívejte svůj vlastní kompost, který obsahuje všechny potřebné živiny v ideálním poměru, a navíc do půdy navrací půdní život. Pro rostliny vyžadující chudý a kyselý substrát lze použít kompost z bukového či dubového listí, případně z mladých větviček jehličnanů. V zahradnických obchodech lze zakoupit i různé přírodě příznivější náhražky rašeliny (např. kokosová vlákna)

3.Nesnažme se mít celou zahradu pečlivě upravenou a ponechme místa i s vysokou trávou. Nakrátko sekaný trávník je téměř mrtvý a zvířata se mu z daleka vyhnou. Mají-li mít ráva a byliny v ní rostoucí mít možnost vysemenit se a rozrůst, promění nám trávník po čase v květnatou louku. Při sekání zkusme občas zaměnit motorovou sekačku za tradiční kosu či srp. Kromě toho, že si zdravě protáhneme tělo, zachráníme spoustu druhů hmyzu před smrtí rozdrcením v rotoru sekačky.

4.Ponechme někde v zahradě hromadu listí a klidně i větví jako úkryt pro obojživelníky, plazy, hmyz, pavouky a malé savce. Listí shrabujme pod křoviny, na podzim nechme na zemi část spadaného ovoce. Část jablek a jiných plodů ponechme i na stromech.

5.Udělejme si na zahradě „divoký koutek“ – můžeme zde pěstovat plazivé či popínavé keře (například ostružiny a břečťan), své místo zde naleznou i divoké druhy rostlin. Například takové kopřivy nám do zahrady přilákají mnoho druhů motýlů. Vhodné je takový koutek umístit do neméně navštěvované části zahrady, kde nikomu nevadí a zvířata mají potřebný klid. Přihoďte i hromadu nařezaného dříví a kamení či starý mrtvý strom, který také významně podpoří potenciál vaší zahrady.

6.Pokuste se, pokud je to jen trochu možné, pěstovat původní druhy stromů, keřů a květin. Vybírejte takové odrůdy, které nejenže přinášejí bohatou a chutnou úrodu, ale poskytují také útočiště a potravu živočichům. V případě ovocných stromů je například vhodné sáhnout po původních krajových odrůdách, které jsou nejlépe adaptované na místní podmínky, netrpí nemocemi a nabízejí bohatost vůní a chutí ovoce našich babiček a prababiček. Ke všem se jedná o krásné a vzrůstné stromy, pod nimiž zvířata i my nalezneme příjemný stín.

7.Nikdy nepřenášejme rostliny pro zahradu z přírody! Každý odběr organismů z volné přírody je dnes nelegální. Význam živé zahrady tkví v tom, že vytváří nové prostředí pro ohrožené druhy rostlin a živočichů, nesmí tedy vznikat na úkor přirozeného prostředí.

8.Kupujme semínka a sazeničky rostlin nejlépe rovnou od místních zahradníků, abychom měli jistotu, že se jedná o původní druhy. V obchodech nadnárodních společností původní rostliny většinou nenajdeme.

9.Nerozšiřujme rostliny z naší zahrady do přírody! Nikdy nemůžeme vědět, zda tam tato konkrétní rostlinka patří a jak by mohla ovlivnit své okolí, kdyby se v přírodě uchytila.

10.Neizolujme si zahradu od okolí budováním neprostupných plotů. Máme-li zděný plot, vytvořme do něj alespoň otvory, které umožní živočichům prostupovat z okolní krajiny a navracet se do ní. Bez toho se k nám ježci či obojživelníci nedostanou. Ideálním řešením je samozřejmě plot živý, tvořený z našich původních bobulovitých dřevin.

11.Nerušme hnízdící živočichy a nepřibližujme se k jejich hnízdům. Vězme, že nás neustále pozorují bystré oči predátorů (straky, sojky, kočky), kteří, pokud je na hnízdo upozorníme, ho okamžitě vyplení.

12.Poskytujme živočichům vodu po celý rok. V ideálním případě vybudujme zahradní jezírko. Nemáme-li dostatek prostoru, nainstalujme alespoň bezpečné napajedlo. To je vhodné umístit na zem na volné prostranství (aby měli pijící živočichové možnost včas spatřit případného predátora a utéct), přičemž vodu v něm měníme ideálně každý den. U jezírek nezapomeňme, že nesmějí mít kolmé břehy, aby se z nich vždy dostali jak živáčci, kteří omylem spadnou do vody, tak žáby a čolci poté, co se rozmnoží či metamorfují z pulců larev. U nebezpečných nádrží stačí nainstalovat šikmé hrubé prkénko nebo schůdky z kamenů.

13.Poskytujme živočichům potravu po celý rok. Především se jedná o přirozenou potravu, ale nebojme se nainstalovat i krmítko.

14.Poskytujme živočichům také dostatek úkrytů a míst k rozmnožování – instalujme pro ně budky (ptáci, netopýři, hmyz, ježci, čmeláci atd.) Pro plazy a hmyz jsou ideální suché zídky či hromady kamení. Užitečné živočichy v zahradě také podpoříme, pokud ponecháme část kompostu po celý rok netknutou.

15.Zapisujme si vše, co a za jakých okolností na své zahradě zahlédneme a zaslechneme. Časem budeme moci porovnávat svá pozorování s roky minulými a jistě dojdeme k zajímavým závěrům.. Nebojme se svá zajímavá pozorování sdílet s místní ochranářskou (ČSOP, ČSO) či vědeckou (ústav, muzeum, univerzita) institucí.

16.A na závěr, najděme si čas odpočinout na své zahradě a užívat si ji!