ptáci

Druhy, které pozorujeme v rámci soutěže

Kos černý – nejběžnější obyvatel zahrad. Líbí se jim v keřích nebo pod keři, kde hledají hmyz, žížaly a nepohrdnou ani jablkem nebo jinými plody na stromech a keřích. Poznáte ho i po zvuku, když hlučně přehrabuje zobákem listí. Často také vídáme nelétavá mláďata, která krmí rodiče přímo na zemi. Takto se ptáci chrání před predátory – nechtějí dlouho setrvávat na jednom místě – na hnízdě.

kos černý

kos černý

Vrabec domácí a polní – vrabci byli od nepaměti součástí venkova. Všude, kde se chovaly slepice, byli i vrabci. Takových dvorků a statků ale ubylo a s nimi i vrabci domácí. Jejich stav se kriticky snížil. Dříve méně početní vrabci polní jsou většinou ti, které dnes vídáte. Poznávacím znakem je lícní černá skvrna vrabce polního.

vrabec polní

vrabec polní

Rehek domácí a zahradní – tipicky vypadající ptáček s kmitavým ocáskem a nervózním podřepováním. Obvykle ho najdeme na střeše domu, kde vyhlíží svůj rajón a loví létavý hmyz. Opět další případ dvou druhů, z kterých je ten zahradní méně početný. Je to především ubýváním dutin k zahnízdění a nedostatečnou nabídkou potravy – hmyz totiž v moderních zahradách už tolik nelítá.

rehek zahradní

rehek zahradní

Vlaštovka nebo jiřička – tyto druhy jsou jedinými zástupci letounů u nás. Jejich stavy se dlouhodobě snižují díky změně hospodaření v krajině. Tipicky byly viděny všude tam, kde se chovala domácí zvířata. Vychytávaly otravný hmyz kolem stájí a lidé si jejich přítomnosti cenili. Materiál na stavění hnízd – bahýnko – také nebývalo daleko.

vlaštovky mají otevřená hnízda

vlaštovky mají oproti jiřičkám otevřená hnízda

Sýkora – sýkorek je u nás 6 druhů – koňadra, modřinka, parukářka, uhelníček, lužní a babka. Nejčastěji potkáváme na zahradě a na krmítku první dva druhy. Jsou to malí ptáčci s velkým apetitem. Nejvíce jim chutná slunečnice a lněná semínka. Rády ale doplní energii na zavěšeném špeku nebo lojové kouli. Bezproblémů osidlují připravené budky s vhodným otvorem a protipredační ochranou.

sýkora

Mlynařík dlouhoocasý – není sýkorka, ale v mapování ji do sýkor řadíme. Je to společenský druh, který létá v malých hejnech. Většinou se jedná o rodinky do 8 kusů. Pomáhají si i v obraně hnízd. Mají typicky dlouhý ocásek a špinavě růžové bříško.

mlynařík dlouhoocasý

mlynařík dlouhoocasý létá v hejnech

Hrdlička zahradní – je přistěhovalec z Ázie. U nás je zdomácnělá, ale nemá to tu lehké. Je zařazena do lovné zvěře a jsou místa, kde ji myslivci téměř vylovili. Vzácnější je hrdlička divoká, která u nás pouze hnízdí. Je více barevná a zdobí jí kropenaté, hnědobílé peří. Hrdličky se rády schovávají, proto jim lépe vyhovují divoké zahrady. Semena – kukuřici, pšenici, slunečnici, proso si sbírají ze země.

hrdlička zahradní

hrdlička zahradní

Havran – se pozná od ostatních krkavcovitých charakteristickým kovově modrým nádechem peří, nápadné jsou na jeho těle také tzv. kalhotky (odstávající opeření na končetinách) a silný, šedohnědě zbarvený zobák, jehož kořen je u dospělých ptáků světlý a neopeřený. Jeho stavy se v posledních desetiletích rapidně snížily z důvodu používání pesticidů na polích a v sadech. Je to všežravec, jí plody a semena, žížaly a vyžírá i hnízda malých pěvců.

Zvonek zelený – pěnkavovitý pták se silným zobákem uzpůsobeným k loupání semen. Je to tedy jeden z typických návševníků na krmítku. Jsou schopni krmítko zasednout a neopustit ho, dokud vše nespořádají. Jeho název napovídá jeho olivově zelenému zbarvení.Často létají v hejnech. Pěnkavovití jsou také ohroženozu skupinou takzvané „krmítkové nákazy“ – přenášení parazita v trávicím traktu. Na tuto nemoc často hynou. Čistěte proto svá krmítka a udržujte je suchá.

zvonci na krmítku

zvonci na krmítku (autor: Rostislava Svobodová)

Strakapoud – těchto šplhavců je u nás několik druhů, nejčastěji je k vidění strakapoud velký. Spatřit ale můžeme i strakapouda menšího či prostředního. Jsou to velcí predátoři a často napadají hnízda malých pěvců. Běžně ale „ošetřují“ stromy od škůdců a přispívají tak k udržení rovnováhy v ekosystému. Často se lidé ptají, co se strakapoudy, co jim klovou do fasády. Rada není jednoznačná, ale může vás navést tato ODPOVĚĎ.

strakapoud velký (autor: Antonín Nágl)

strakapoud velký (autor: Antonín Nágl)

Červenka obecná – malý ptáček s typickou červenou náprsenkou. Živí se hlavně hmyzem, ale na krmítko se také staví. Její zpěv si můžete poslechnout ZDE.

červenka obecná

červenka obecná (autor: Antonín Nágl)

Stehlík – přezdívaný „klaun“ je nazaměnitelným pěnkavovitým ptákem. Setkáváme se s ním hlavně při zimním přikrmování na krmítku. Je to jinak specialista na semena různých plevelů, jako jsou bodláky, pampelišky a daší. Hnízdo staví samička téměř výhradně na listnatých, často ovocných stromech. Je poměrně teritoriální a často vidíte, jak si „otvírá zobák“ i na větší ptáky.

stehlík obecný

stehlík obecný

Špaček – velikostí podobný kosu nebo drozdu, jistě ho ale poznáte díky svatebnímu šatu na jaře, kdy se jeho peří zbarví do kovově leskla. Ve slunečním světle pak hraje všemi barvami. Na podzim se stahuje do hejn, které může mít i několik set jedinců. Špačci rádi ovovce a bobule, na zemi vybírají hnyz. Ke krmítku položené jablko dokáží spořádat během pár minut.

Brhlík – tohoto šplhavce poznáte podle charakteristického zbarvení a stylem lezení po kůře stromů. Má šedomodrý kabátek, bleděoranžové bříško a černou pásku přes oko a po stromech leze poskoky zpravidla hlavou dolů. Je to častý návštěvník krmítek v zimním čase. Pokud je potravy dostatek, zabodává semínka do kůry stromů a jiných dutin „na horší časy“.

brhlík obecný

brhlík obecný (autor: Antonín Nágl)

 

Doplňující druhy k pozorování

 

sojka, straka, žluna, drozd, kvíčala, dlask, brkoslav, pěnkava, hýl, bažant, vrána, hrdlička, poštolka, datel, strnad, šoupálek, pěnkava jíkavec, střízlík, káně, čížek,..